vypil jsem láhev
a jako když mávne
pocítil život bez hranic
vstal jsem jen stěží
minul pár věží
prošel pár ulic nikde nic

v mlze a dešti
jsem chvíli třeštil
viděl co jiní nevidí
obrovský kámen
se valí sálem
valí se na svět – na lidi

řezníci chůvy
klesají shůry
křičí že jdou chránit řád
sekyrou dlátem
mávají pod kabátem
a tak to bude napořád

a chvíli po setmění
člověk sám nic není
jen schody zřícený
tak blízko do zahrad