Milý pane doktore,
už ani slovo dál,
stejně jsem vám vždycky ve všem lhal.
To, co denně vypiju,
byste sám nepřeplaval,
teď půjdu klidně domů,
jako byste nic neříkal.

Moje milovaná,
už ani slovo dál,
stejně jsem ti vždycky ve všem lhal.
To, že tě strašně miluju,
to jsem si jenom přál,
teď půjdu rychle do baru,
jako bych nic neříkal.

Ve víru slov
se motám jako skřet,
hlavně dlouhý spaní,
klídek, žádnej stres.

Ale zoufale chci pít,
zoufale chci pít,
zoufale chci pít,
výt jako šakal,
jako pes.